Kostel sv. Šimona a Judy

Starý Rokytník býval po staletí samostatnou obcí, o níž je první písemná zmínka datována k roku 1307. Nejvýznamnější kulturní památkou je kostel sv. Šimona a Judy, jehož existence je uváděna již roku 1384, je však pravděpodobné, že existoval ještě dříve. V období husitských válek byl údajně kostel pobořen a následně obnoven roku 1430. Velkou úpravou prošel kostel v roce 1752, kdy byl jezuity ze Žirče přestavěn v barokním slohu a rozšířen, poté sloužil jako filiální kostel právě pro žirečské jezuity. Poslední významnější stavební změny proběhly na přelomu 19. a 20. století, kdy byla střecha věže, do té doby cibulovitá, přeměněna do tvaru jehlanu. Ke kostelu byly provedeny přístavby v podobě větší předsíně a boční kaple. Ve 20. letech byla stržena šindelová krytina střechy a nahrazena eternitem. Do kostela byla ve 30. letech přivedena pomocí sloupů elektřina a díky poměrně hustému rozvodu kabelů byla nainstalována mnohá svítidla v interiéru.

Fara byla zřízena roku 1858.

Kostel se vyznačuje několika výjimečnými prvky – hlavním oltářem není orientován k východu, jak bývá zvykem, ale spíše k západu, unikátní je dřevěný strop zavěšený na krovu.

Svému účelu sloužil kostel až do počátku 70. let 20. století. Poslední pravidelná mše se uskutečnila v roce 1974. V průběhu dalších několika let se pouze sporadicky konaly obřady, např. křtiny, od 80. let byl na celá desetiletí uzavřen a ponechán svému osudu. Kromě chátrání budovy jako takové došlo k devastaci interiéru, krádežím, vloupání a ničení již tak špatného stavu kostela. V roce 1980 byly varhany (z roku 1928) přemístěny nejprve do Úpice, kde došlo k jejich rozebrání a následnému použití pro nové varhany do kostela sv. Jana Křtitele ve Rtyni v Podkrkonoší. Tím byly alespoň zachráněny před jistou zkázou, pokud by byly ponechány v kostele ve Starém Rokytníku, lze předpokládat jejich poškození či odcizení. Výrobcem varhan byl varhaník Ladislav Hauser. Skříň varhan se stále v kostele nachází, iniciály L.H. jsou na ní jasně viditelné. Elektroinstalace byla vandaly ve velkém rozsahu vytrhána, zmizely obrazy křížové cesty, svatostánky i další cenné vybavení, např. křišťálový lustr. Dlažba na podlaze byla vypáčena hledači hrobek. Vitrážová i všechna ostatní okna byla rozbita. Zkáze unikl v průběhu staletí zvon z druhé poloviny 16. století, je na něm uveden rok 156?, poslední číslice však chybí.

Nezájem církve i obce o opravu kostela přiměl bývalého horolezce, pana Miroslava Mědílka, k rozhodnutí, pustit se do nejnutnější údržby a oprav samostatně. Tisíce a tisíce hodin jeho práce přispěly k tomu, že se kostel podařilo zachovat v takovém stavu, že je nyní možno ho otevřít a pokračovat v opravách dál, doufejme ve větším měřítku. Na opravu kostela výrazně svými dary přispěli němečtí rodáci ze Starého Rokytníku, které až do letošního roku zastupoval pan Sieghart Rind, jeho nástupcem se stal od roku 2022 pan Andreas Hoffmann.