Kostel sv. Šimona a Judy

Starý Rokytník býval po staletí samostatnou obcí, o níž je první písemná zmínka datována k roku 1307. Nejvýznamnější kulturní památkou je kostel sv. Šimona a Judy, jehož existence je uváděna již roku 1384, je však možné, že existoval i dříve. V období husitských válek byl údajně kostel pobořen a následně obnoven roku 1430. Velkou úpravou prošel kostel v roce 1752, kdy byl jezuity ze Žirče přestavěn v barokním slohu a rozšířen, poté sloužil jako filiální kostel právě pro žirečské jezuity. Poslední stavební změny proběhly na přelomu 19. a 20. století, byla stržena šindelová krytina a tvar střechy věže, která byla do té doby zakončena cibulí, byl přeměněn do současné podoby. Ke kostelu byly dosti necitlivě provedeny přístavby v podobě předsíně a boční kaple.

Fara byla zřízena roku 1858.

Kostel se vyznačuje několika výjimečnými prvky – hlavním oltářem není orientován k východu, jak bývá zvykem, ale spíše k západu, unikátní je dřevěný strop zavěšený na krovu.

Svému účelu sloužil kostel až do počátku 70. let 20. století. V průběhu dalších několika let se v něm pouze sporadicky konaly obřady, např. křtiny, od 80. let byl na celá desetiletí uzavřen a ponechán svému osudu. Kromě chátrání budovy jako takové došlo k devastaci interiéru, krádežím, vloupání a ničení již tak špatného stavu kostela. V roce 1980 byly varhany (z roku 1928) přemístěny do kostela sv. Jana Křtitele ve Rtyni v Podkrkonoší, čímž byly alespoň zachráněny před jistou zkázou. Výrobcem varhan byl varhaník Ladislav Hauser. Skříň varhan se stále v kostele nachází, iniciály L.H. jsou na nich jasně viditelné. Elektroinstalace byla vandaly zcela vytrhána, zmizely obrazy křížové cesty i další cenné vybavení, např. křišťálový lustr. Dlažba na podlaze byla vypáčena hledači hrobek. Vitrážová okna byla rozbita. Zkáze unikl v průběhu staletí zvon z druhé poloviny 16. století, je na něm uveden rok 156?, poslední číslice však chybí.

Nezájem církve i obce o opravu kostela přiměl bývalého horolezce, pana Miroslava Mědílka, k rozhodnutí, pustit se do nejnutnější údržby a oprav samostatně. Tisíce a tisíce hodin jeho práce přispěly k tomu, že se stav kostel podařilo zachovat v takovém stavu, že je nyní možno ho otevřít a pokračovat v opravách dál, doufejme ve větším měřítku. Díky úsilí pana Mědílka do kostela nezatéká a nejkritičtější místa jsou opravena tak, aby kostel mohl žít. Na opravu kostela výrazně svými dary přispěli němečtí rodáci ze Starého Rokytníku, které dodnes zastupuje pan Sieghart Rind.

Pan Miroslav Mědílek při opravě kostelní věže
Téměř zničené okno s motivem sv. Terezie z Avilly
Poškozené okno s motivem sv. Josefa
Dolní a horní kůr, bohužel bez varhan.
Oltářní obraz – sv. Šimon a Juda, socha Ježíše
Pohled k hlavnímu oltáři, vlevo oltář Panny Marie, vpravo oltář sv. Jana Nepomuckého
Pan Mědílek na věži kostela
Fara, č.p. 1, Starý Rokytník
Interiér kostela – stav 1969 vs. 1991
Svatba v kostele cca 1920